Objektivita vs realita.

Tyto dva zdánlivě související a na sobě závislé světy jsou sice v naprostém rozporu, ale jeden je tvořen druhým, což je jen další paradox naší doposud nevysvětlené existence. Jak víme, objektivita je nestranná analýza dané skutečnosti a vytvoření závěru na základě nezkreslených údajů a faktů. Už ta samotná slova ,,nestranná a nezkreslených" ve mně vyvolávají pochybnost, protože vím, jak rozdílné pohledy na to či ono mohou vyvolat následný rozpor v konečném výsledku, ale zkusme se přes to přenést a předpokládejme, že bude naplněn faktický obsah, ze kterého je možné vycházet. Učiníme tedy závěr, který svým způsobem jenž má podobu odpovídající vyjadřovacím prostředkům každého jedince, a sdělíme ho slovy. Bohužel právě tento rozpor ve vyjádření, ať už písemné nebo verbální formy a její následná rozdílnost v pochopení, degraduje a posouvá objektivitu sem do reálného světa, který je sdílen miliardami různých úrovní a způsobů vnímání, a to se nebavím o jazykových bariérách. Pochopení sdělení je dále komplikováno jeho prezentací, dikcí, sémantikou a dialektem. Realita je tvořena pouze a jen prostou představou a úsudkem každého zúčastněného jedince, který se navíc snaží tu svoji vnímanou a prožívanou co nejvíce přizpůsobit vlastní představě. Proč o tom vlastně píši? Protože mě irituje, jak se většina - no spíš každý - nechá oblbnout v lepším případě svým úsudkem, který si ale vytváří na základě údajů získaných z druhé, třetí a bůhví kolikáté strany a vůbec nepřemýšlí o tom, z jaké vody vaří. V tom horším a mnohem rozšířenějším případě jedinec pouze přebere něčí závěr a papouškuje ho dál a mnohdy je schopen se i za něj postavit a obhajovat ho seč může, což je případ jakékoliv veřejné volby kohokoliv a kamkoliv. Pokud už máme tendenci někoho či něco hodnotit či nedejbože soudit, dělejme tak pouze a jen na základě vlastních zkušeností a především se nikdy nesnažme své závěry podsouvat, či vnucovat ostatním - jak se to v té naší malé kopce hnoje standardně a denně děje. V případě, že nemáme z čeho svůj závěr učinit, použijme intuici, nebo danou záležitost prostě nehodnoťme. Když nedodržíme toto pravidlo, staneme se pouhými bezduchými přenašeči lží, pomluv a špíny, což dále ovlivňuje a utváří náš životní prostor. To, jak dnes naše realita vypadá, je jen odrazem našich niterných představ a potřeb. Otázka je, zdali jsme ještě vůbec schopni používat intuici, vnímat, vytvářet a rozvíjet krásu a jemnocit. Pokud ne, je naivní čekat změnu k lepšímu...